5 věcí, které si pohlídat při prodeji elektroniky do západní Evropy

1. Požadavky na elektroniku a povolení

Standardy elektroniky jsou dobře unifikované a převážně se řídí přímo účinnými nařízeními. Produkt uvedený na evropský trh v souladu s požadavky je označen značkou CE a je možné ho prodávat po celé Evropské Unii. (články 26 a 28 až 37 Smlouvy o fungování Evropské unie). Výjimkou je ochrana mravnosti, zdraví, veřejného pořádku atp. (nutno zjistit individuálně podle druhu produktu a cílové zemi prodeje, typické výjimky budou lasery, elektronické cigarety, elektronické zbraně nebo hračky je imitující, emitory silného elektromagnetického záření, rušičky a další potenciálně problematické produkty, jejichž zákaz je obhajitelný z výše uvedených důvodů)

‍

2. Co je, kde upraveno

V EU jsou požadavky na elektroniku upraveny následujícími nařízeními:

‍

👉 RoHS - 2011/65/EU nebezpečné látky v elektronice.

‍

👉 LVD - 2014/35/EU - týká se veškeré nízkovoltážní elektroniky (do 1 000 V stř. proudu/1 500 ss.).

‍

👉 EMC - 2014/30/EU - elektromagnetická kompatibilita.

‍

👉 RED - 2014/53/EU - vyzařování rádiových vln.

‍

👉 ATEX - 2014/34/EU elektronika v explozivním prostředí, spíše specifické produkty jako elektromotory.

‍

👉 Dále je účiná směrnice o Ecodesignu 2019/125/EC (souvisí s povinnými energetickými štítky). Obecnou bezpečnost produktů řeší GSPD - 2001/95/EC, REACH a obaly nařízení 94/62/EC.

‍

3. Volný pohyb zboží s označením CE

Prakticky veškerá elektronika musí získat před uvedením na trh označení CE. To prokazuje, že výrobce daný výrobek posoudil, a tím pádem výrobek splňuje bezpečnostní, zdravotní i environmentální požadavky EU. CE se vyžaduje u výrobků, které jsou uváděny na trh EU, ať už byly vyrobeny kdekoli na světě.

Produkt splňující požadavky CE by měl splňovat výše uvedené povinnosti. Problémem je, že výrobci/dovozci si mají zaštítit soulad s normami u řady elektroniky sami a sami si následně vydají prohlášení o shodě. Toto prohlášení tedy může být nesprávné. Za nesoulad s normami je odpovědný nejen dovozce/výrobce, ale současně prodejce.

V případě kontroly dojde k testování souladu v akreditované laboratoři. Pokud se ukáže, že je výrobek nevyhovující, náklady na testování nese prodejce (§ 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 64/1986 Sb., o ČOI). Ty mohou být velmi vysoké (Česká obchodní inspekce ukládá úhradu nákladů testování za USB nabíječku ve výši přesahující 80 tis. Kč)

Je proto dobré, aby měl prodejce ve smlouvě s dodavatelem ošetřené tyto případy a náklady nejen na přímé sankce nebo škodu způsobenou produktem, ale i na testování hradil výrobce/dovozce.

‍

💡  Náklady na testování v západních zemích a sankce jsou násobně vyšší než v ČR.

‍

U produktů musí být kód, který trvale umožní vysledování produktu (kód SKU, výrobní zařízení, datum výroby, kód země)

‍

‍

‍

4. Záruka

Ve všech zemích EU má spotřebitel 24 měsíců záruky (článek 5, 1999/44/EC), prodejce se může zavázat k delší záruce a měl by tak učinit, pokud ji výrobce/dodavatel prodejci poskytuje. Prvních 6 měsíců (bude se měnit na prvních 12) se má za to, že závada existovala už při koupi.

‍

5. Informační povinnost a lokalizace

Vždy když je rozhodné právo místní, bude potřeba přikládat manuál v lokálním jazyce.

‍

Více se dozvíte v článku >> Rozhodné právo spotřebitelských smluv, aneb čím se řídit, pokud prodáváte zákazníkům v EU>>

‍

Praktické tipy na závěr

‍

👉 Francouzi, Švýcaři, Italové, Dánové i Britové mají jiné zásuvky než všichni ostatní v EU.

‍

👉 Je potřeba dávat pozor na produkty, které jsou vztažené ke konkrétnímu jazyku, například ty, které obsahují fyzickou klávesnici s českými znaky.

‍

👉 Hlavní rizika představuje drobná levná elektronika - nabíječky a baterie (u zdrojů adaptérů je nejsnadnější neplnit EU normy), hračky (přísné normy).

‍

👉 Produkty velkých celosvětových značek (notebooky) bývají skutečně otestované, většinou s kompletní dokumentací ve více jazycích a k nesouladu s normami dochází výjimečně. Bezproblémové bývá také příslušenství jako krycí skla, obaly a brašny, kabeláž, úložiště (flash disky, paměťové karty, disky), objektivy, stativy, hry, náplně do tiskáren a relativně jednoduchá elektronika bez zdrojů jako LED žárovky, lampy do projektorů, myši k PC a podložky, herní příslušenství jako židle, volanty, ovladače atd.

‍

‍